čtvrtek 11. srpna 2011

O vzniku Centra a jak to bylo dál...

Úvodem několik informací pro všechny Centra neznalé, středně znalé i všeznalé návštěvníky tohoto blogu. K oficiální prezentaci Centra pro lidská práva demokratizaci se můžete proklikat prostřednictvím nabídky v záhlaví této stránky. Na tomto blogu, zejména pak na několika následujících řádcích, naleznete prezentaci nutně neoficiální, necenzurovanou, až bych řekla, svým obsahem téměř kacířskou. Otcové-zakladatelé nám však snad prominou, ostatně i oni jsou zarytými vyznavači svobody projevu...
 
A tak bylo, nebylo... V dobách, kdy svět byl temný a lidskoprávní výzkum skomíral, sešli se čtyři lidskoprávní nadšenci nad jedním stolem a nejednou lahví vína. „Doba je zlá,“ řekl Lukáš. „V České republice chybí akademické centrum, které by usilovalo o odborný výzkum témat spojených s ochranou lidských práv,“ dodal Ľubomír. „Udělejme s tím něco!“ bouchnul do stolu Hubert. „Hurá!“ vykřiknul Ladislav a vyseknul na stole radostnou piruetu.

A tak vzniklo Centrum pro lidská práva a demokratizaci. A jelikož každý z lidskoprávních nadšenců byl obdařen moudrostí a talentem v jiné oblasti, vznikly i čtyři sekce Centra. Lukáš, jenž se proslavil svými úvahami o euroatlantických vztazích, shledal, že je nezbytné věnovat se vztahu mezinárodní politiky a lidským právům. Ľubomír, kterého nenechají spát zločiny proti lidskosti, se zaměřil na oblast mezinárodní trestní spravedlnosti. Hubert, jenž od raných let hltá vývoj evropské ochrany lidských práv jako napínavou detektivku, přetavil tento svůj zájem do stejnojmenné sekce. Konečně Ladislav, který pracuje až u Nejvyšších, shledal, že je nezbytné věnovat prostor též lidským právům v České republice.

Čtyři lidskoprávní nadšenci si však brzy uvědomili, že ačkoliv jejich moudrost a talent jsou nekonečné, nikoliv tak jejich čas na povrchu zemském, a proto se rozhodli, že je potřeba vychovat své následovníky. I vyslali holuby do všech koutů světa, aby se studentky a studenti hlásili k nim do učení, mají-li o lidská práva zájem. Zájemců byl však nespočet a počet míst v Centru pouze omezený. Jak tedy vybrat ty nejlepší? Čtyři lidskoprávní nadšenci dali hlavy dohromady a rozhodli, že volbu svěří nestrannému rozhodci. I odňal Lukáš Ladislavovi čepec z hlavy: „Vybírej jen ty, jejichž zájem o lidská práva je opravdový a pevný, klobouče!“ Z obyčejného čepce se ve vteřině stal kouzelný klobouk, do něhož každý z lidskoprávních nadšenců přetavil své preference o svých budoucích následovnících. „Do mezinárodní sekce vybírej jen ty, kteří již díla Krauthammera a Ikenberryho četli,“ prohlásil Lukáš. „V mé sekci nechť jsou takoví, jež nad statutem Mezinárodního trestního soudu usínají,“ vykřikl Ľubomír. „Já chci studenty, kteří kauzu Solange znají,“ řekl Hubert. „Do české sekce vyber ty, jež rozhodnutí Nejvyšších bedlivě sledují,“ uzavřel Ladislav. A tak všem zájemcům o stáž v Centru byl nejdříve na hlavu nasazen kouzelný klobouk, který ověřil, zda jejich zájem o lidská práva je opravdový a pevný. Konečně klobouk rozhodl, kteří ze studentů půjdou do učení ke čtyřem lidskoprávním nadšencům.

I sešli se čtyři lidskoprávní nadšenci se svými mladými následovníky k válečné poradě v Mezzanine Café. „Doba je zlá,“ řekl Lukáš. „V České republice je lid málo informován o vývoji na poli ochrany lidských práv,“ dodal Ľubomír. „Udělejme s tím něco!“ bouchnul do stolu Hubert. „Hurá!“ vykřiknul Ladislav a vyseknul na stole radostnou piruetu. „Ale co s tím uděláme?“ otázal se Lukáš. „Chtělo by to nějaký »zpravodaj«...“ uvažoval nahlas Ľubomír. "To už raději nějakého »traktoristu«..." kontroval Hubert. „Vydávejme bulletin!“ vykřikli společně mladí následovníci. „Sláva!“ zajásal Ladislav a učinil radostný přemet nad procházející servírkou. A tak vzniknul Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci, jehož sláva se zanedlouho bran Web Archivu Národní knihovny ČR dotýkala.

Okruh následovníků, kteří vzešli z učení čtyř lidskoprávních nadšenců, se po čase začal rozšiřovat. Do Centra proudili stále noví a noví studenti. A tak přišel čas se s těmi staršími rozloučit. I odňal Ladislav Lukášovi kouzelný klobouk nazpět, proklepnul ho zleva zprava a hle… vytahuje světelný meč. „Ať vás provází síla!“ vyřkne Ladislav a svým mečem pasuje mladé následovníky, kteří nyní opustí brány Centra, aby mohli šířit lidskoprávní vědu do všech koutů světa… 

Foto: Ivan Prouza

1 komentář:

  1. Ha! Tak to by mě zajímalo, jak jsem vyhrála výběrové řízení já!

    OdpovědětVymazat